Už jste se určitě setkali s pojmem Object Storage. V podání VMware tu máme aktuálně dva zástupce, které můžeme takto označovat. Jedná se o vSAN a vVol (Virtual Volumes). Pozor neplést s AppVolumes, k tomu se někdy příště dostanu také.
Oba dva zástupci pracují na podobném pricipu. K jednotlivým souborům, nebo skupinám souborů se přistupuje jako k objektům.
Co to objekt ale je?
Je to obdobné jako u programování. Objekt je prvek, který má kromě hodnoty, také nějaké vlastnosti a k němu vztažené metody (funkce).
Když to tedy převedeme na naše dva reprezentaty úložiště, tak se budeme také bavit o objektech, jelikož každý má nějaké svoje hodnoty (samotná data, která ukládáme) a vlastnosti, jako jsou datum vytvoření, dostupnost, výkon apod.
Jak objekt řídit?
Tím se dostáváme k tomu, jak takový objekt můžeme řídit. Ve vSphere prostředí k tomu využíváme techniku Storage Policy Based Management. Toto je tu již nějaou dobu a ze začátku to bylo více reaktivní, než proaktivní. Začalo se s pomocí tagů jednotlivých datastore a na základě toho, jak jste nastavili politiku pro konkrétní VM se vám doporučily Datastore, které tyto tagy splňovaly.
Postupem času se k tomu přidali i vendoři, kteří obohatili tagy i o něco smysluplnějšího a to jsou různé parametry pole na kterých se daný datastore nachází. SSD/HDD, RAID, HA, RPM (otáčky disků), velikost cache ….
Tím jste mohli “řídit”, na jak výkonném poli/části pole, se bude VM nacházet.
Ale abychom se dostali k trochu proaktivnějšímu řešení, tak je třeba se přenést do skutečného Object Storage.